Dnes bych chtěla psát o tom, jak může být 45letá singl žena, dobře vypadající – ohrožená, pokud není srovnaná se sebou a cítí se osamělá. Osamělá… jak silné slovo! Plné nebezpečné energie prozrazující možné budoucí onemocnění. Píši – možné onemocnění. Sama jsem příběh, který píši, prožila, hodně mi přinesl, ale i vzal! Obohatil mě o samu sebe. Mohla jsem ze zážitku čerpat, nebo mě to mohlo zlomit. Nejdříve jsem plakala, byla jsem nešťastná, ale pak přišlo pochopení a velký příliv síly. A také tím zážitkem přišlo rychlé uvědomění, práce na sobě, změna osobní energie, osobního náboje a změna z osamělosti na přínosnou samotu. V tu chvíli, té přeměny, přišla i touha předávat dále. Bylo mi dovoleno, pochopila jsem. A začala psát svůj blog a připravovat semináře.
Příběh
Byl leden, chumelilo, neseznamuji se přes sociální sítě, ač mi píše mnoho mužů a najednou napsal ON. Nevím proč, ale tomuto muži jsem ihned odpověděla. Něco v něm bylo, něco, co mě přitahovalo. Říkám si „Nechci se tomu seznámení úplně poddávat, mám pohovor na místo GM na zámek, na místo, po kterém jsem snila, a tak, ač se s Georgem zlehka seznamujeme, pokračuji v přípravách na pohovor a později odjíždím. On, Georg, se ujišťuje, že se ještě, na síti setkáme. Neslibuji, pouze „možná“, je má neurčitá odpověď. Sama totiž nevím.
Mám před sebou náročnou cestu sněhem, v dešti a velmi zvláštní hromadný pohovor. Ale bohužel jsem nebyla vybrána, vracím se domů. Když přijedu domů, po přihlášení na síť, mě vítají zprávy od George, zaslaná fota květin a seznamujeme se hlouběji, krok po kroku, téma po tématu. Jsme na chatu někdy i 5 hodin denně, brzy ráno a večer nebo i v noci. Ne každý den, někdy přijde jen krátká zpráva, někdy obrázek, někdy se vidíme přes kameru. Nezažila jsem toto ještě nikdy předtím. To souznění, a ještě osobní zalíbení. Nezažila, takto na dálku. V mých očích to bylo velmi hluboké, vznikla mezi námi telepatie, pouto, opojení smyslů.
Zřejmě jsem měla hladové Srdce a sytila jsem samu sebe tím vším krásným, tím příslibem společné budoucnosti. Nežila jsem tady a teď. Přestala jsem hledat práci a plně žila tento virtuální příslib čehosi. Žila jsem virtuální vztah, který jsem si přála žít i v realitě. Bylo to opojující i bez alkoholu, byl to prostě let, jízda, sama nevím, jak to nazvat.
Georgovi bylo 52 let, umřela mu dcera, při operaci srdce, byl rozvedený, voják – major americké armády, byl na své poslední misi. Příběh mě dojal, protože ani můj život nebyl úplně lehký, jednoduchý. A Georg hledal ženu, se kterou chtěl strávit zbytek života. Myslela jsem si, že jsme se navzájem našli. Říká se, co sám neděláš, nemůžeš rozpoznat na tom druhém, proto jsem všemu uvěřila, neumím lhát. V dětství jsem za odhalenou lež, dostala výprask, tak bolestivý, že prostě nelžu. Úplně všemu jsem uvěřila.
Poznáváme se, stále si hodně píšeme, voláme, i přes kameru. Jak vše popsat – bylo to tak krásné, že jsem prostě uvěřila. Nikdy jsem neslyšela o žádných podvodnících a myslím, že jsem tuto životní lekci opravdu potřebovala. Nepíši tento příběh, abyste mě odsoudili, rozcupovali, píši ho proto, že je možné i z negativního zážitku vzít si to posilující. Chci svým příběhem ukázat, že i podvodník vám může přinést uvědomění a Lásku, ale k sobě samému.
Psali jsme si každý den, volali, plánovali budoucnost. Nevím, zda mám popsat úplně všechny podrobnosti. Když je popíšu, bude to „červená knihovna“, když je nepopíšu, budete se divit, jak jsem mohla nalítnout.
No prostě, vše bylo dokonalé. Nechodila jsem do práce, takže mě žádná „dobrá duše nevložila do hlavy pochyby a když vznikly, Georg zdatně vše urovnal, pochyby vyvrátil. Zaslal mi k nahlédnutí své doklady, i přístupy do rádoby své banky, fotky domu, kde bylo i jeho jméno na schránce a jiné. Říkal, že posílá, i když ví, že je to zakázané, ale že jeho zájem je opravdový. Uvěřila jsem v opravdovost.
Plula jsem na růžovém obláčku své vysněné budoucnosti – říkala jsem si – tohle jsem si vždy přála, ale v realitě, počkám si i na tu realitu s ním a vlastně mi to i moje kamarádka předpověděla, neměla jsem sebemenší pochyby. S Georgem jsme si až neuvěřitelně rozuměli, bylo to neskutečné, mluvil jako já. Měl podobné koníčky, golf, rád měl moře i hory, rád cestoval do teplých krajin a stejných lokalit, chtěl dům s velkou zahradou, chtěl založit „Family brand“ a mnoho dalšího, na čem jsme se shodli. Nevím, byla jsem jak omámená. Vypadalo to, že jsem potkala partnera duše! (Když bylo již zjevné, že je to podvodník, zabývala jsem se tím vším do hloubky, a i u nás v TV šel pořad, kde mluvil psycholog – podvodníci jsou vychováváni v gangu pro New Age, jsou systematicky školeni na to, aby znali slabá místa a plány osamělých žen.)
Příběh pokračuje tím, že mi jednoho dne Georg oznamuje, že cítí, že se přišel rozloučit. Byli vysláni do velmi nebezpečné mise a on, jako major si myslí, že se jich velmi málo vrátí zpět, možná nikdo. Byl nasazen jet v čele své jednotky. Nedovedete si představit, co vše jsem si prožila jako zamilovaná žena! Plakala jsem, velmi, zdálo se mi to nespravedlivé, že potkám super chlapa a život mi ho zase bere. Byla jsem úplně ve stresu, v slzách. I jsem se modlila více než obvykle. A za někoho, což jsem zatím nikdy neudělala. Já se modlím k Univerzu, ráno a večer a děkuji za život a za vše co mám, co mi zbylo, za Macíčka, ale zde jsem se modlila za zdraví George a ostatních vojáků. Stres se mi vrazil do beder a nemohla jsem téměř chodit, i jsem ztratila svůj oblíbený kámen, ale vytrvale jsem věřila a dál se modlila. Čtyři nebo pět dnů bez zprávy. A tak jsem šla na kanál BBC, opravdu v ten čas začala operace, kdy američtí vojáci atakovali syrskou hranici, bylo mnoho zraněných. Georg se v noci ozval, popsal vše, co se odehrálo, i mi poslal fotky. Bylo mnoho zraněných i mrtvých, plakala jsem. Ani nevím, zda radostí či zármutkem, nad ztrátou vojáků. Řekl mi, že požádal o přerušení mise ze zdravotních důvodů. I on měl nějaké zdravotní problémy po překonané misi. Já jsem se radovala a jak! Radovala jsem se, že brzy budeme spolu, jak sobecké, že? Ale ženské a naprosto normální. Ale tehdy vlastně začala „moje lekce“.
Georg si tajně, přes jednu službu poslal ke mně věci a já byla tak naivní, že jsem za balíček zaplatila. Ani jsem nepřemýšlela o výši platby, vždyť to je letecky, zněla moje úvaha. A tady začalo mé uvědomování si, co se to vlastně děje. Do této doby jsem byla jako slepá, necítící, nevidící, žila jsem jen ve falešné hře.
První platba, když proběhla, hned mi přišly údaje o člověku, který balík přiveze, až do tohoto okamžiku vše souhlasilo. I stránky kurýrní společnosti, i adresa campu mise, ve kterém byl Georg a vojáci, vše odpovídalo, dle mě, dle zamilované ženy.
A najednou ta kurýrní společnost mě začala urgovat o další platbu. Z důvodu, že jde balík ze zakázané oblasti, že je tam neobvyklý obsah a spousta jiných neexistujících rádoby problémů. Bylo mi vyhrožováno, pomalu, nenápadně, cíleně, od kurýrní společnosti. A najednou, i ze strany George, začalo docházet také k citovému nátlaku. Říkal, že se na misi již necítí dobře a že už chce, abychom byli spolu. Tam už jsem vnímala pochyby, i jsem poprvé Georga obvinila. Přestal se ozývat. Ne na dlouho. Já jsem mu psala a žádala ho, ať mi peníze vrátí, že je ještě čas, dát se na cestu pokání a dobra a on mě slovně napadl, že je v nemocnici, a já že ho podezřívám ze zločinu a něčeho nečestného, jeho amerického vojáka! Přišly fotky z nemocnice, ale já už byla pozorná a zaznamenala jsem rozdílnost věku na zaslaných fotografiích. Byl na nich Georg, ale byl mladší.
Řekl mi, že již letí vrtulníkem do Turecka, tam bude čekat na letadlo a letí za mnou. Ale to já už jsem věděla, že tento příběh, je pro mě u konce. Že je to podvodník. A cítila jsem nesrovnalosti. Možná jsem si je najednou dokázala připustit.
Toto vše trvalo týdny, bylo to intenzivní, bylo to nátlakové, nevěděla jsem co dělat. Byla jsem sama, se svými pocity. Věděla jsem, že jsou to podvodníci, a že jich je více. Oslovil mě i další muž, bylo těžké to vše ustát bez podpory kohokoliv, a tak jsem se připojila ke skupině amerických žen, které zažily to samé. Bylo nás 39.990 a stále přibývaly. Nikdo to nedovedl zastavit.
U mě to vše došlo tak daleko, že mi Georg poslal kopii letenky, s cílem – Prague. A fota hotelu, kde je. Ovšem číslo pokoje nechtěl sdělit. Já mu chtěla volat do hotelu, abych si ověřila, že tam skutečně je. Důvěra se kamsi vytratila. A zase ten nátlak – chtělo se po mě, abych vlastně já byla ten viník za náš rozchod, abych já byla ten, kdo ukončí náš vztah. ANO, již jsem měla sílu, vystoupila jsem z toho kruhu a řekla jsem DOST, a KONČÍM.
Pokračování existuje, ale to už je realita – Georg chtěl poslat číslo mé CC, aby mi údajně vrátil peníze, ale já věděla, že by mi jen účet vybral, tak jsem zkusila i já hrát hru – že mám problémy se zády, injekce, že jsou drahé, tak ať mi, prosím, vrátí peníze. Ať mi je pošle hotově. Nic. Už se neozval.
Šla jsem na Policii, na kriminálku, i tam mi řekli, že to měl gang opravdu velmi dobře propracované.
Vyšetřoval dokonce řekl, že takový příběh ještě neslyšel. Nebylo možné gang vypátrat, jsou servery, které nedají v tomto případě přístupy k adresátovi emailové adresy ani Policii. Pouze v případě vraždy, toto byla běžná věc :-), pro americkou síť.
Stránky kurýrní společnosti byly padělané, doklady amerického vojáka zcizeny, a vlepena fotka muže, se kterým jsem komunikovala. Musel být voják ve výslužbě, neumím si jinak vysvětlit jeho celkový přehled o americké armádě. Měl přesné informace, co jak kde kdy probíhalo. Neuvěřitelné pro mě, dnes obzvlášť, s odstupem času.
Netrápily mě peníze, ač jsem zaplatila mnoho, nemohla jsem se vzpamatovat z toho, že to bylo celé falešné, hrané a že jsem to vše neodhalila.
Když vše přebolelo, došlo mi, jak jsem byla vevnitř prázdná, nemocná a lačná jakéhokoliv citu.
Co víc napsat, je to již dávno, čas a život běží dál a já jsem opravdu ráda, že se mi tato epizoda stala, protože jsem z toho načerpala materiál pro práci na sobě samé. Není to lehké, ale lze z kruhu vystoupit a lze i být sám a být šťastný. Je to práce, je to běh na dlouhou trať, ale lze to!
A protože jsem toto vše zvládla, ustála, nabrala tím vším svoji sílu, rozhodla jsem se předávat své vědomosti, jak pracovat sám se sebou, jak sám najít vnitřní štěstí, předávat dále. A vznikl tento blog a tyto webové stránky. Na svých webových stránkách, nabízím semináře, kde bych ráda ukazovala jiný směr myšlení a chtěla bych dávat lidem naději. Vždy jsem věděla, že mohu být lektorem & mentorem, jen jsem si myslela, že mohu předávat, až budeme dva, až budu žít v páru. To je velký omyl, každý je celistvý sám, v jednom. A tím, co jsem ze sebe sama dokázala udělat bych se ráda o vše podělila. Chcete i vy pracovat na sobě a začít konečně žít, nejen přežívat? Tak do toho pojďte se mnou!
DOVĚTEK – tento dovětek je dopsán o mnoho dnů později, než vznikl článek na blogu a je velmi čerstvý. Téměř do roka a do dne, mě oslovil muž (profil) se stejnou tváří, ale s jiným jménem, opět se chtěl přátelit a měl připraven srdceryvný příběh, tentokrát to byl David z Atlanty, stejné fotky, stejné datum narození, pouze to byl vdovec s dcerkou. Napsala jsem mu, že vím, kdo je, i jsem mu odeslala ve zprávě jeho dokumenty z loňského roku. Napsala varování ostatním ženám do komentářů, ale vím, že tímto to nekončí. Budou tady stále – dobře vypadající hledači hladovějících, naši učitelé. Ukazují nám náš stav mysli, psychiky i peněženky. Kdo má hladové Srdce, věřte, že svoji lekci dostane…
Já těmto mužům mohu již dnes jen a jen poděkovat, čas ránu zhojil a já sama na sobě zapracovala! Mnohým se toto nepodaří a dále žijí ve smutku, strachu, bolesti. Nezavírejte svá Srdce jen kvůli nedobré zkušenosti. Jak se říká – neházejme vše do jednoho pytle, pak je moc těžký a neuzdvihneme ho. Raději na sobě pracujme! Vás, kdo se cítíte osamělí, srdečně zvu na své semináře, stránky, profil FB. A taková drobnost – po roce, kdy je i tento příběh „venku“, mezi Vámi, se mi vrátil můj vnitřní zrak, moje intuice, kterou jsem při seznámení s pánem někde ztratila. Po roce opět „vidím“ a o to více vím, že jsem si touto velmi silnou, bolestivou a až neuvěřitelnou životní lekcí projít měla.
Autor: Michaela Hančlová, https://seminarehanclova.blogspot.com
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář