Pomocí elektrody v mozku a systému na překlad mozkových vln se dva laboratorní potkani dokázali na tisíce kilometrů domluvit, jak získat pochoutku. Vědcům kolem uznávaného biologa Miguela Nicolelise se tak poprvé podařilo „přenést myšlenku“.
Pro jednoho potkana je to hračka. Stačilo vousky poznat, jestli je skrytá štěrbina úzká či široká, a pak zmáčknout pravou nebo levou páčku a dostat odměnu. Brazilští laboratorní potkani to zvládali hravě.
Pak se jim do toho vložili lidé a celé jim to zkomplikovali. Za prvé z jednoho potkana udělali dva: jeden z nich měl nahmatat štěrbinu a označit správnou páčku. Druhý v jiné, zcela oddělené kleci měl poznat, co jeho kolega udělal, a také zmáčknout správnou páčku, aby odměnu dostali oba.
Zní to jako test paranormálních schopností, ale to není celé. Vědci nejprve potkanům do mozku implantovali elektrody, které sledovaly činnost neuronů odpovídajících za pohyb. Ty připojili na zařízení, které signál překládalo do elektronické podoby. Když první potkan nahmatal štěrbinu a označil správnou páčku, druhý potkan dostal do mozku „přeložený“ záznam pohybů prvního zvířete. V porovnání s touto komplikací pak už to, že jeden z potkanů byl v Brazílii a druhý v USA, vlastně nehraje takovou roli. Jejich porozumění bránily větší překážky než vzdálenost.
Potkanům se část překážek podařilo překonat. „Příjemce“ sáhl po správné páčce zhruba ve dvou třetinách případů. To není zrovna bezchybný výsledek, ale vzhledem k počtu opakování se zdá jisté, že skutečně došlo k prvnímu zaznamenanému přenosu signálu z jednoho mozku do druhého. Primát připadá skupině kolem brazilského neurologa Miguela Nicolelise z Dukeovy univerzity v Durhamu
Na pohled dost neuvěřitelný výzkum je výsledkem půl století pokroku v neurologii. Pokusy, při kterých zvířata za odměnu „zapínají“ různé skupiny mozkových buněk, se prováděly už v 60. letech minulého století. Vědci se je naučili dost přesně číst a určovat, k čemu se vztahují. Našli tak v mozku místa, kde vznikají povely pro pohyb těla a rozhodli se je dekódovat.
V roce 2000 tak opice právě v laboratoři Miguela Nicolelise díky implantovaným elektrodám poprvé rozhýbala robotickou paži. V roce 2004 už podobný pokus proběhl na lidském dobrovolníkovi a další od té doby probíhají.
Nový pokus je v podstatě podobný, jen se divá na stejnou otázku z jiné perspektivy: došlo ke spojení nervového systému dvou různých zvířat a propojení dvou myslí pomocí podobného systému dekódování a přenosu povelu. Nutno dodat, že zatím tedy velmi hrubému přenosu. I když šlo o velmi jednoduchou volbu mezi dvěma možnostmi, stejně zvířata nadělala spoustu chyb. Zajímavé je, že podle Nicolelise se potkani zlepšili, když si uvědomili, co mají dělat. V případě, že by šlo o složitější úlohu s řadou možných řešení, zřejmě by byly výsledky ještě horší.
Je to zřejmě dáno tím, že autoři se samotným signálem o pohybu přenášejí i dost šumu, který dokážou těžko izolovat. Ovšem říkají, že vývoj nových elektrod by to mohl zlepšit.
Otázkou je i to, co vlastně chtěli vědci pokusem dokázat. Smysl pokusů s rozhýbáním stroje pomocí myšlenky je jasný: díky nim bychom mohli získat nástroje, které by například ochrnutí pacienti mohli ovládat jenom myšlenkou. Pomiňme tedy to, že vzhledem k ekonomické realitě by je spíše než ochrnutí jako první dostali vojáci, i celkovou nákladnost, nespolehlivost a nutnost implantace elektrod do mozku. K tomuto cíli ovšem nová práce nepřispívá.
Spojení myslí na dálku by podle autorů mohlo nabízet možnost vytvoření jakéhosi „biologického superpočítače“ z mnoha mozků. To je však vzhledem k dosavadním výsledkům čistá fantazie, přičemž jejich zlepšení si vyžádá nejméně roky, a ještě spíše desítky let práce.
Na druhou stranu, Nicolelis je jistě jeden z nejlepších neurologů na světě. Jeho laboratoř má skvělé ekonomické zázemí a v bohatnoucí Brazílii i v USA má skvělé postavení v akademických i politických kruzích. Jestli si někdo může dovolit vsadit na dlouhodobý základní výzkum s nejasným výsledkem, je to on.
Už nyní se podle časopisu Naturev v jeho laboratoři zkouší propojení čtyř laboratorních potkanů najednou. Připravuje také úpravu podobného systému pro opice. Ty si podle brazilského vědce lépe uvědomují samy sebe, a tak by mohly lépe spolupracovat. V prvním kole chce dvě opice naučit v myšlenkách společně hrát jednu počítačovou hru. Máme se tedy ještě na co těšit.
Autor: mla
Zdroj: www.technet.idnes.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář