Svoboda

Stalo se vám někdy, že jste se cítili opravdu hodně špatně, i když jste vlastně k tomu neměli zřejmý důvod? Vše v životě máte, vše nějak plyne, vše se nějak odehrává a vlastně si můžete říkat, že není důvod k pocitům, které prožíváte, že to je jen únava, nebo že to určitě přejde.

Vždy je důvod k pocitům, které cítíte. Vždy je důvod k emocím, které prožíváte, a i když venkovní faktory se mohou zdát naplněny, vaše emocionální potřeba strádá. To, co se stalo je proměna vaši svobody na pocit, musím. Celý váš život se stal jednou velkou povinností, která postrádá touha, radost a schopnost si uvědomit, na co mám či nemám náladu. Musím nakoupit, musím zařídit, musím pomoci, musím jít, musím udělat, musím se postarat…

Z vašeho života se vytratila radost a touha, k vůli očekávání druhých lidí, které na vás kladou. Druzí lidé na vás kladou své požadavky, potřeby, své nároky, své podmínky. Chtějí po vás a žádají, ať je uděláte šťastnými a vy jen v tichosti přijímáte tyto podmínky za své, často na svůj úkor svého vlastního pocitu štěstí a klidu. Tím se však dostanete do pasti. Začnete se cítit nespokojeně, což je odraz vnitřního projevu MUSÍM, který pramení z nejtěžší emoce, kterou lze cítit a tou emocí je pocit bezmoci.

Odkud se to bere?

Vše vychází z dětství čili i tato potřeba naplňovat přání druhých lidí na úkor sebe, myslet si, že něco musím, vychází z dětství. Podívejme se na to blíže. Každé dítě je vychováváno v souladu s rodinou a jejich pravidly. Každá rodina má jiná pravidla a jiné hodnoty, podle kterých s dítětem zachází, co však mají společné, trestající aspekt rodičů po každé, když dítě nesouhlasí s rodičem, nebo si dovolí jít proti němu a něco odmítnout udělat. Rodiče učí děti býti poslušnými. Nepřemýšlet nad tím, jak se cítí a zda si to přejí, zda po tom touží. Rodiče učí děti poslouchat jejich příkazy a tím jim vytváří pocit, že musí. Dítě, které nemůže dát na to, co chce, po čem touží a co cítí, plní požadavky rodičů na svůj úkor, vypne své touhy a zapne musím (musím se učit, musím uklidit, musím pomoci mámě, tátovi, musím do kroužku). S pocitem musím, přichází i nechuť tyto věci dělat. Čím více musí, tím více to nerady dělají. Děti začnou protestovat, vzdorovat, což jim stejně k ničemu není, protože jsou přehlušeny většími příkazy rodičů, které když nefungují, podmíní trestem. Dítě se začne cítit bezmocně vůči svým přáním, a aby ho jeho psychika ochránila, zapne mu logické uvažování (ego), které mu vytvoří představu, že prostě musí. Dá se tedy říct, že trestáme děti za své pocity, což je velmi děsivé. Takové dítě přeneste do dospělosti. Vyroste z něj člověk, který neví, co cítí a vlastně je jedno co cítí, co si přeje a co chce, protože je naučený plnit přání druhým lidem na úkor sebe. To přináší velký pocit bezmoci z toho pramenící pocit nesvobody a prázdnoty, které cítí. Takže se ve finále cítí špatně, aniž by k tomu měli znatelný důvod. Ne vše je zřejmé na první pohled.

Je nesmírně důležité si uvědomit, že vše, co děláte je vaše volba. Již dávno nejste dětmi. Uvědomění si této dynamiky se vám hodně uvolní vnímání, mezi musím a svobodným rozhodováním, která pramení z čisté volby. Jste svobodní a máte právo své rozhodování kdykoliv změnit. I když si myslíte, že musíte – není tomu tak. Muset je naučený přístup k situacím a věcem.

Přiznejte si, že nemusíte, uvědomte si, že opravdu nemusíte nakoupit, nemusíte uklidit, nemusíte zařídit, je to velmi osvobozující čin. Možná se většina z vás zarazí a řekne si, ok, ale když to neudělám já, kdo to udělá, za mě to nikdo neudělá. Ano, a to je ten hlavní problém.

Žijte v prostředí, které se na vás stalo závislé a využívají vašeho přístupu – MUSÍM. Pokud žijete v přesvědčení, že musíte, protože nikdo jiný nemůže, nezvládne, nebo neudělá, to přesvědčení je skutečný problém, nikoliv činy, které děláte.

Učte se chápat, že nemusíte, ale můžete. Proto tyto věci dělejte opravdu tehdy, když v sobě cítíte svobodu a volnost v rozhodování, že prostě můžete. Každý člověk má ve svém životě tolik úkolů, že si může vybrat. Každý den můžete dělat něco jiného, na co máte skutečně náladu a ano, je v pořádku ten den nedělat nic, nemít náladu na cokoliv a tak to prostě neudělat.

Řiďte se svou náladou, svými pocity toho, co chcete dělat. Co by vás ten den bavilo: Dnes bych si ráda uklidila, dnes bych chtěl něco opravit, dnes by mě bavilo jít nakoupit. Dnes se mi nechce dělat nic.

Osvoboďte se ze svých životů a z pasti vašeho MUSÍM. Řekněte si, já dnes nemusím, ale můžu, jsem svobodný člověk…

Autor: Mgr. Veronika Pešková – psycholog, www.gaiaporadna.cz, www.facebook.com/Gaiaporadna

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.