Zahajují tento soubor článků popsáním a vlastnostmi existence látky nazývané éterem, která vyplňuje celý vesmír. Vědu o éteru jsme nazvali éterikou. Tato věda se filosoficky opírá o postmodernismus, který stanoví, že v poznávání světa existuje více cest, danými různými řečovými hrami mezi svébytně nalezenými pojmy. Souvisí to s tím, že náš svět se dostává do období „New Age“ (Nová doba).
Aristoteles je zakladatelem výkladu přírody. Aristoteles odděloval svět za Měsícem, který byl božské podstaty, kde předpokládal časovou nekonečnost pohybu, od světa pozemského v okolí Země. Prostor za orbitou Měsíce byl zaplněn jemnou tekutinou, kterou Aristoteles nazval éterem. Éter byl podle něho nevažitelný, pružný a nezničitelný. Éter mohl ovlivnit pohyb hvězd, které se v něm pohybovaly. Pojem éter pochází ze sanskritu z pojmu Akasha. V sanskritu znamená prostor, ve kterém je všechno, záření, záblesk. Prostor Akasha někteří považují za „kvantované vakuum“, který obsahuje, vytváří a přenáší energii a informaci. Všechny objekty a události v kosmu jsou v přímém kontaktu přes éter. Lidově se dodnes mluví o éteru jako „pošleme to do éteru, je to v éteru“, kde éter je místo, kde se může něco nacházet, ale není již pozorován člověkem. Tato lidová moudrost v sobě zahrnuje podle autora velkou část skutečné reality o éteru.
Na mnoha pokusech je možné demonstrovat existenci nehmotné síly, kterou lze připsat na vrub působení éteru. Například éterik (senzibil) pověsí závěs kyvadla na jedné straně vhodného malého rybářského prutu. Druhý konec prutu uchopí do pravé ruky. Levou ruku umístí kolem závaží kyvadla. Pozoruje, že závaží kyvadla se rozpohybovalo s amplitudou 5-10 cm. Když levou ruku oddálí od kyvadla, jeho pohyby mají velmi malý rozkyv velikosti kolem 1 cm. Ty jsou způsobeny třesem pravé ruky, která drží prut. Velké rozkyvy kyvadla jsou dány interakci éteru z pravé paže éterika (M polarita) s éterem na jeho levé paži (F polarita). Ódická síla mezi M a F éterem rozpohybuje kyvadlo.
Dosavadní naše experimentální bádání o éteru nás vedou k poznání skutečné existenci éteru a jeho vlastností. Zřídlo éteru se nachází v hloubce vesmíru. Šíří se všemi směry ve formě kvant účinku, tj. propojenými kvanty energie a času. Jde o volný éter.
Dopadem na hmotu vzniká lokalizovaný éter. Kvanta lokalizovaného éteru se rozpadají na energii injektovanou do nitra atomů hmoty a na záření vyzařované hmotou, kterou nazýváme ódem. Zřídlo ódického záření je aura kolem dané hmoty. Éter se generuje a s ním i ód při deformací či zhroucení atomových struktur, jako je tomu při jaderných, chemických a biologických reakcích, deformaci a tření hmot a při pohybech nábojů. Též při myšlenkových nebo mentálních pochodech. Světlo chápeme jako jeden z typů éterického záření. Éter vyplňuje spojitě prostor a nejeví vnitřní tření. Dynamické struktury ódických zón jeví uspořádanost podobnou magnetickému poli.
Ód má dvě polarity: Severní (polarita yang, M mužská) a Jižní (polarita yin, F ženská). Mezi ódickými póly vznikají ódické síly, které se projevují mezi hmotnými objekty nesoucí ódické póly opačné polarity.
Dynamika informací
Informace je pojem, který popisuje vytváření a život našeho světa. Dynamika světa se skládá z po sobě jdoucích událostí. Události jsou vždy místní, přičemž událost obvykle nebývá bodová, ale rozprostírá se v nějaké prostorové oblasti. Při dopadu informace na hmotu vzniká akce, která změní strukturu zasažené hmoty a vlastnosti jejího okolí.
Za informace považujeme zejména:
- působení vnější síly,
- vznik chemické reakce,
- vliv blízkého živého systému,
- informace přicházející z paměti subjektu,
- signály přicházející přes morfickou rezonanci,
- informace přicházející od Boha a jeho prostředníků,
- informace vynořující se z existenčního programu vesmíru.
Existenční program byl vložen zakladatelem našeho světa jeho tvůrcem (Bohem, pro nevěřící Fluktuací světa). Tento program má konečný cíl, jak předpokládá Teillard de Chardin. Existenční program může uplatnit různé podprogramy, dle situace okolního světa. Darwinovská evoluční teorie platí jen velmi omezeně. Informace je nadřazená hmotě. Podobenství: informace je jezdec a hmota je kůň na kterém jezdec sedí.
Energie
Základem existence jakékoliv materie je její pohyb. Existuje mnoho typů pohybů. Jejich vlivem se vytváří energie dané materie. Energie objektu je sumou pohybů uvnitř objektu a možných pohybů vzhledem okolí objektu. Akademická věda zná zhruba následující typy energií: potenciální, kinetickou, tepelnou, elektrickou, elektromagnetickou, chemickou, biologickou, jadernou.
Éterik – léčitel – tvrdí, že svému pacientovi poslal energii. Skutečnost je taková, že u kompetentního léčitele nastává reálné zlepšení zdravotního stavu u jeho pacienta, nacházejícího se v přímém kontaktu s léčitelem nebo nacházejícího se v dálce. To bylo prokázáno nesčíslněkrát. Éterik mu poslal energii danou pohyby éteru v jeho auře. Aura, jako každá materie, má mnoho typů pohybů. Jejich suma vytváří zdroj ódické energie daného léčitele. Do defektní aury pacienta přicházejí chybějící pohyby v jeho auře od dárce – léčitele z jeho zdravé aury. Ten je schopen si doplnit pohyby své aury přítokem éteru z kosmu.
Toto se děje na dálku pomocí morfické rezonance. Ódicky vyzařuje nejen člověk, ale významně hmotné struktury nazvané tvarové zářiče. Mimo ódickou auru nacházející se kolem všech hmotných objektů existuje ještě aura astrálního těla, tvořená materii nazvanou fluodem. Tato aura se rozprostírá těsně kolem hmotného těla člověka a její částečky se nacházejí v jádrech tkáňových buněk. Na astrální auře se lokalizuje kosmická energie, na jejíž dynamice se podílí kosmos nebo přímo Bůh a jeho prostřednici. Nemá-li objekt kosmickou energii, je mrtev nebo se jedná o robota. Roboty vyrobené mimo božskou činnost nemají astrální tělo a jsou informačně podstatně níže než tvorové s astrálním tělem.
Autor: doc. RNDr. Martin Setox, DrSc. (občanské jméno doc. RNDr. Ivo Chudáček, DrSc.)
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář