- Podmínkou olympijských výkonů nejsou rozhovory do rádia.
- Ester Ledecká má právo odmítnout rozhovory pro média a soustředit se na trénink a závody.
- Navíc ukázala, že v komunikaci s veřejností umí chodit.
Miroslav Bureš, šéf rozhlasových sporťáků, se minulý týden na webu iRozhlas.cz ostře pustil do lyžařky Ester Ledecké. Ještě předtím, než šokovala svět svou zlatou jízdou na super G, jí vytkl přístup k novinářům během olympiády. Stručně řečeno – Ledecká se před závody nechtěla s redaktory osobně bavit, její tým doporučil posílat otázky mailem. Bureš míní, že se to „může proti vycházející hvězdičce obrátit“ a že podobný přístup jiní sportovci nemají, přitom „je tu celá řada těch, kteří by si to na rozdíl od Ledecké mohli dovolit díky tomu, co už dokázali“. Podle rozhlasového redaktora to novinářům může být jedno, ale jde přece o fanoušky a sponzory, „kteří se právě od novinářů o své oblíbenkyni nemají šanci prakticky nic dozvědět“.
Za prvé, dokonce i v současném mediálním světě se každý může rozhodnout, kdy a za jakých okolností se bude bavit s novináři. Pokud Ledecká cítí, že by jí poskytování rozhovorů narušovalo koncentraci před závodem a připravovalo ji o čas na trénink, je to její věc. Každý sportovec je jiný a je chybou na Ledeckou automaticky uplatňovat zkušenost s jinými závodníky. Bezesporu má ve smlouvách různé povinnosti, včetně vystupování v médiích, ale upřímně pochybuji o tom, že by se zároveň zavázala vyhovět vždycky a všem bez ohledu na další okolnosti.
Za druhé, dávno neplatí, že by fanoušci o své oblíbené sportovkyni nic nevěděli, nebýt novinářů. Ester Ledecká komunikuje aktivně všude tam, kde může být se svými podporovateli v přímém kontaktu. Na Facebooku její stránku sleduje 91 tisíc lidí, na Instagramu skoro 56 tisíc. Když jim chce Ledecká sdělit nějaké dojmy a emoce, udělá to – mezičlánek v podobě redaktora k tomu v dnešní době nepotřebuje. I s novináři se ale přitom baví normálně, ať už to bylo po závodě, na tiskové konferenci, nebo ještě před olympiádou. Ale zjevně se snaží být opatrná v tom, komu a proč dává rozhovor. Ani na tom není nic divného.
Třetí argument, proč by Ledecká měla komunikovat i před klíčovým závodem, přinášeli uživatelé v internetových diskusích. Jela přece do Pchjongčchangu i „za naše“, je součástí národní olympijské reprezentace, její tréninky taky nebyly zadarmo, tak má ukázat respekt k daňovým poplatníkům. Ale i tento důvod je lichý. Státní příspěvek není bianko šek na bezvýhradnou dostupnost sportovkyně – dostává ho kvůli tomu, aby reprezentovala české barvy na sportovištích, ale mimo ně je to pořád soukromá osoba Ester Ledecká, ne veřejný majetek. Nemůžete používat stejná měřítka jako třeba u politiků, kteří jsou v jiné situaci, protože byli zvoleni a jsou placeni za správu země. A podobně jako u předchozího bodu navíc platí, že pokud chcete Ester Ledeckou sledovat a hodnotit, můžete to do sytosti dělat na jejích sociálních sítích.
Od rozhlasového novináře byl ten komentář úlet. Po vítězném sjezdu super G k němu přidal aktualizaci, v níž na všech svých slovech trvá. „Nepsal jsem primárně o jejím sportovním výkonu, ten samozřejmě uznávám, ale o vztahu k médiím a fanouškům. Ale zjevně se to u některých neshledalo s pochopením,“ odpovídá na vlnu odmítavých komentářů na Facebooku a Twitteru. Jestli právě v tom nebude ten problém: sjel Ledeckou za něco, co na ní lidem vlastně nevadí. Drželi jí palce, aby vyhrála, ne aby se dozvěděli standardní sadu klišovitých odpovědí na obvyklé otázky, které sportovní novinařinu doprovázejí. Nepřeceňoval bych důležitost podobných rozhovorů pro image a popularitu sportovce. O tom, že je Ledecká „svá“, mluví i její trenéři. Ale pokud jí to funguje a pokud jí to nevyčítají ani sponzoři, ani fanoušci, zůstává jako jediný, komu to vadí, rozhlasový sporťák.
Ostatně, k té upřímné starosti o peníze sponzorů. Když získala zlatou medaili, zahrála si uvolněná Ledecká v parodii na internetový mem, v němž předváděla, jak byla sama z vítězství překvapená. Oblečená byla v tričku hlavního sponzora a parodii viděly tisíce lidí. Rozhovor v rádiu by podobnou vazbu s konkrétní firmou těžko vytvořil. „Vycházející hvězdička“ v komunikaci umí chodit, ne že ne. Nejde o to, být všude, ale vybrat si pravou chvíli.
Autor: Filip Rožánek. Autor je šéfredaktorem týdeníku Marketing & Media.
Zdroj: https://nazory.ihned.cz/komentare
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář