Lidstvo žije v prostoru vesmíru, který je sám umístěn v jiných vesmírech a který také paralelně koexistuje s jinými vesmírnými prostory v různých dimenzích. Všechny tyto prostory se vzájemně do určité míry ovlivňují, ale zároveň také představují samotné světy, které se řídí ve svém vnitřním prostoru vlastními zákony a pravidly. V každém vesmíru platí určité zákony, kterými se fungování v tomto prostoru zákonitě řídí a které zajišťují správný a plynulý chod energií a bezproblémové bytí člověka. Pokud je jakákoli z těchto části porušena nebo dlouhodobě narušena, vytváří se nerovnováha, která způsobuje stagnaci energií, jejich vybočení z rovnováhy a negativní změny v prostoru.
Nenajdete zde klasicky popisované „vesmírné zákony“, ale souhrn základních hodnot a principů fungování našeho světa, kterými bychom se, pokud chceme zůstat v harmonii, měli řídit:
- Vše, co vzniklo, musí jednou také zaniknout.
- Vždy máme na výběr, a to i v zdánlivě neřešitelných situacích (např. nehoda při které dojde k postižení. Nemohli jsme ovlivnit nehodu a její následek, ale můžeme si vybrat, jak se k této situaci postavíme = vztek, rezignace nebo výzva pro náš další duchovní růst)
- Žít v souladu s prostředím, ve kterém se nacházíme – neničit jej, neplenit. Využívat jeho darů, ale zároveň se o něj starat, neboť nám slouží.
- Nečinit druhému to, co nechceme, aby bylo činěno nám.
- Nezasahovat do chodů přírody, ale snažit se poznat, pochopit a porozumět jejím zákonitostem a pochodům. Fungovat v souladu s nimi.
- Být si vědom toho, že vše, co vysílám – zlá myšlenka, špatný skutek, pomoc druhému, se mi vrací (ať již v jakémkoli čase, prostoru nebo podobě).
- Přijmout, že vše na světě má dvě strany (např. alkohol – může sloužit jako výborný prostředek pro rychlé zahřátí či uvolnění, ale také může člověka zotročit do těžké závislosti / oheň – dobrý sluha, ale zlý pán / výhra v loterii – můžeme vyhrané peníze použít pro dobré účely, nebo nám výhra může rozbít blízké vztahy a zkazit charakter apod.).
- Vědět, že každá akce má svoji reakci a každý následek má svoji příčinu.
- Nemáme právo nikoho soudit, neboť nevíme, co ho k jeho jednání vedlo, ani jak bychom se my sami chovali v jeho situaci.
- Věci, které se dějí, nemůžeme změnit dříve, než je přijmeme (nejsme schopni přijmout děj, který se odehrává jako fakt. Např. nejsem spokojená v práci – situace se nemůže změnit do doby, než si přiznám tuto skutečnost a přestanu proti ní bojovat, ale přijmu ji jako fakt, který právě teď je. Teprve poté mohu stanovit kroky k její změně a začít ji měnit).
- Vycházet z faktu, že vše je v neustálém pohybu, kmitá a mění se. Proto jakákoli změna je možná, bez ohledu na to, jak nereálná se zdá. Pokud něco stojí, nevyvíjí se, rozpadá se, hnije (např. stojatá voda).
- Vědět, že jak myslíme a jak emočně reagujeme na určité podněty a situace (vztek / radost), tak budeme žít. Pokud budeme stále smutní nebo zlostní, budeme přitahovat a vytvářet si stále nové a nové tomu odpovídající situace.
- Změnit můžeme jen sami sebe. Druzí svoji změnu musí chtít, musí dospět do bodu, kdy pro ně bude smysluplná, přínosná a kdy budou sami cítit, že jsou na ni připraveni.
- Jsme povinni respektovat právo na život každého jiného živého tvora. Nemáme právo pochybovat o jeho smysluplnosti zde (např. když někdo o mentálně nebo fyzicky postiženém jedinci řekne, že nemá smysl, aby tu byl – hluboce se mýlí, neboť tento člověk může být velikým učitelem pro ostatní a má zde svůj úkol, stejně tak, jako každý jiný).
- Máme veškerou zodpovědnost za naše činy, slova, záměry a myšlenky.
- Boj vytváří boj, konflikt jen další konflikt. Cokoli chceme vyřešit, prosadit, druhým představit jako svou pravdu, můžeme, ale pouze v mezích dialogu. V momentu, kdy přecházíme do agrese, odevzdáme se temnotě a dar ducha se vytrácí.
- Vše na světě potřebuje být v rovnováze – proto, když něco dostaneme, jinde muselo být ubráno. Pokud jeden pláče, jiný zrovna prožívá štěstí. V určitém místě na zemi prší, jinde svítí slunce. Jeden se rodí, druhý zrovna umírá.
- Všichni jsme součástí jednoho celku a cokoli se týká někoho na druhém konci světa, se nějakým způsobem dotýká následně i mě samého.
Život je dokonalým tvůrcem a učitelem o jehož pochopení a zvládnutí se budeme snažit celý náš život. Ale právě tato snaha je onou krásnou cestou, které je cíl:-).
Šťastnou cestu a mnoho radosti na ní, vám přeje Martina.
Dolní Újezd u Litomyšle, září 2021
Autor: Martina Astragal- Mgr. Martina Tulisová, DiS.,
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář