Dar vnímat a žít svůj plný potenciál přichází, když se člověk rozhodne celou svojí bytostí objevit v sobě Božský zdroj a naslouchat svému srdci. Tento dar žít a projevovat se jako božská bytost má v sobě každý člověk.
Mnoho lidí má představu, že ve svém životě musí vyvinout velké úsilí a snažit se růst, aby tohoto spojení se zdrojem dosáhlo.
Vnímám, že potřeba dosáhnout určitého cíle nám ve skutečnosti brání v objevení toho, kým ve skutečnosti jsme.
Náš nejvyšší potenciál je totiž odjakživa naší součástí, jen si jej nejsme schopni uvědomit, protože nasloucháme své mysli.
Lidská mysl a s ní související ego-pocit odděleného já- je jen souborem naučených programů, které člověka nutí opakovat stále stejné vzorce myšlení a neodráží naše pravé Já. Tyto vzorce jsou založené na strachu a doslova diktují to, jak vnímáme okolnosti a realitu našeho života. Nejčastějšími destruktivními vzorci jsou pochybnosti, sebekritika, odsuzování, negativní vnímání světa a projektování neúspěchu a předchozích nezdarů do přítomného okamžiku a budoucnosti. Dokud člověk myslí v těchto naučených paralelách, nemá příležitost se změnit a uchopit svůj nejvyšší potenciál, protože se stává obětí svých předsudků vůči sobě i světu.
Jakmile člověk rozpozná tyto vzorce vlastního myšlení, může se od nich osvobodit a začít vnímat svět z jiné úrovně. Ovšem není to o tom, hnát se kupředu a sbírat další vědomosti. Proces je ve skutečnosti opačný. Je třeba vědět, že úroveň božství v nás byla odjakživa, pouze jsme se nenaučili ji v sobě rozpoznávat a naslouchat jí. Tato úroveň se skrývá v tichu, mimo mysl, a čeká na to, až bude znovu objevena. Proto není důležité shromažďovat informace a snažit se jí dosáhnout díky znalostem. Je třeba po ní toužit celou bytostí a veškerý záměr na ni upřít, ale zároveň vědět, že už dávno je naší součástí. Proto není nutné čehokoliv dosahovat. Božství v nás se projeví samo, přijde to spontánně ve chvíli, kdy jsme uvolnění a připraveni mu naslouchat. Rozpoznání mysli nám k tomu může pomoci, protože když poznáme vlastní mysl, budeme vědět, co k nám v daném okamžiku promlouvá. Pokud to, co vnímáme, je založeno na pochybnostech a obavách, jde to vždy z mysli. Božský zdroj s námi komunikuje spíše pomocí intuitivního vědění. Schopnost rozlišit tyto dvě úrovně může nějaký čas trvat, ale pokud máme dost trpělivosti a je to pro nás prioritou, naše vnímání se časem stane jasnějším a každá zkušenost může být využitá k dalšímu osvojování této schopnosti.
Rozhodnutí ke změně by mělo být plné. Pokud člověk stále pochybuje, zda je toho schopen, pak by se měl naučit, čemu ve svých myšlenkách chce věnovat pozornost. Nejde o umělé překrytí negativních pocitů pozitivními myšlenkami. O pocitech není řeč. Pocity a emoce vznikají z myšlenkových vzorců, proto v úrovni těla je dobré pocity vnímat a plně žít. Ale chceme-li odstranit negativní vzorce, je nutné je vyrvat i s kořenem. K tomu potřebujeme získat odstup od vlastních myšlenek a opakovaně setrvávat v prostoru ticha, kde tyto myšlenky vznikají. Jakmile začneme vnímat, že se mysl opět snaží zmocnit našeho vědomí, nedáme jí k tomu svolení. Každá myšlenka, kterou považujeme za svou vlastní, byla někdy v čase považována za součást naší identity, a proto se k nám opakovaně vrací. Když rozpoznáme tuto iluzi, staneme se vládci „našich“ myšlenek.
Celý proces vyžaduje určitou zralost a schopnost poodstoupit, tento proces zkrátka musí dozrát. Není ale nemožné jej uskutečnit. Pouze vyžaduje plné odhodlání a nasazení veškeré naší energie, musí se stát prioritou.
K tomu je nutné vědět, že se po nás nechce nic jiného, než se naprosto uvolnit. To také souvisí se schopností důvěřovat životu a jeho moudrosti a odevzdat své malé já na oltář božství.
Naučit se být dobrým pozorovatelem vnitřních úrovní a dlouhodobě pozorovat své reakce. Není to o tom, analyzovat a hledat příčiny, protože prvotní příčiny všech jevů se nikdy nedopátráme. Mnoho lidí uvízne v analýze a nekonečném očišťování následků svých činů, ale to je opět potřeba mysli mít nad situacemi kontrolu. Je to spíš o odstupu a jiné úrovni pohledu. Je to o schopnosti opustit žabí perspektivu a setkat se s celým světem uvnitř sebe. Objevit i ty nejošklivější stránky, které nám mysl předkládá a naučit se je rozpoznat. Teprve potom, až překonáme strach z vlastní mysli, můžeme v klidu čelit jejím nástrahám a nenechat se zmanipulovat falešnými představami. Dar Milosti pak vytryskne sám jako pramen z našeho nitra a my se můžeme nechat unášet nekonečným proudem energie lásky, která patří k naší pravé podstatě.
Autorka: Tara Radka Svobodová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář