V poslední době se vyrojila spousta článků, které vám poskytují návod, jak být správnou ženou či správným mužem. Jasně vám stanoví mužské a ženské kvality a pokud chcete žít spokojený život v páru, musíte v první řadě zastávat tu nebo onu roli a opustit svoji stávající pozici, pokud nevyhovuje předepsanému atributu.
Dámy a pánové, tohle je při nejmenším nepochopení reality a matení lidí. Setkávám se s klienty, kteří díky těmto návodům přinesli do svých vztahů více bolesti a zmatku, než kdyby zůstali jen u svých původních problémů. Ženy se díky těmto názorům bojí projevit své schopnosti, a muži si naopak připadají mnohdy ještě neschopnější.
V čem je problém?
Zásadní nepochopení vidím v tom, že díky těmto návodům jdeme jen proti vlastní přirozenosti. Jestliže jsme rozděleni podle polarit na muže a ženy, potom naše tělo určuje naše pohlaví, a to je dostačující pro to, abychom si uvědomili, zda jsme mužem či ženou. Procentuální rozdíl na vnitřní úrovni, rozlišujícího pohlaví, je 2-3%, což znamená, že například běžná žena má v sobě 47% mužské energie.
To, co vytváří skutečný problém, je nepřijetí sebe, nepřijetí situace, takové, jaké je, je to náš egoismus, pýcha, nedostatek pokory. To, že toužíme po dokonalosti, toužíme po tom, aby věci byly podle nás, namísto toho, abychom se učili vycházet z toho, že v první řadě přijmeme sebe i svého partnera takové, jací jsme.
Teprve přijetí, láska a pokora může být odrazovým můstkem k vnějším změnám. Jestliže vytváříme vnitřní odpor vůči komukoliv či jakékoliv situaci, pak touto situací nemůžeme projít a pochopit její smysl.
Znám páry, kde žena je mozkem a muž srdcem rodiny a fungují perfektně. Jsou to ovšem lidé láskyplní a dobrosrdeční, nikdo se na nikoho nevyvyšuje a nemá potřebu druhému říkat, co má dělat.
Měla jsem klientku, která přišla s problémem, že její muž není dost muž a její syn není také dostatečně mužný. Ptám se, co jí vadí, a ona, že musí rozdělávat oheň v krbu a když svému muži neřekne, on to neudělá. Chtěla by, aby to dělal sám od sebe, když je to mužská práce. (Mimochodem, udržování ohně byla vždy práce žen).
Ona prý také změnila postoj a začala vařit a starat se o domácnost. A teď cítí nespravedlnost, když její muž nepřevzal onu mužskou roli.
„A jak jste to měli dřív?“ ptám se. Ona odpověděla, že dřív dělala ona věci kolem zahrady a přibíjela hřebíky, měnila žárovky, muž vařil. „A bavilo vás to?“, ptám se. Rozzářily se jí oči a souhlasně pokývala hlavou. „Proč jste to potom změnili“, zeptala jsem se. „Protože takhle je to správně“, odpověděla.
Takhle vznikají problémy. Člověk, který stále ještě dává přednost autoritám před svým vlastním životem.
Prosím vás, na tradičních rolích není nic špatného. Ale na tom, když žena vydělává více peněz a muž se občas postará o domácnost, také ne.
Problém vzniká jinde. Problém nejsou ženy, které pracují, ale ženy, které se povyšují nad muže, které mají uvnitř sebe nastaveno, že jsou lepší, schopnější, důležitější, a ženy, které bojují za „rovnoprávnost“ na vnější úrovni. Rovnoprávnost máme všichni v sobě, za tu tady u nás už dávno bojovat nemusíme.
Ale zpět k rolím. Všichni v sobě máme dané schopnosti a talenty, dary, které máme možnost rozvíjet, pokud k tomu máme vhodné podmínky. Jestliže je žena technicky zdatná a muž citově založený, pak na tom není nic špatného, pokud v sobě zachovávají úctu a lásku.
Jestliže nás trápí, že muži nejsou dostatečně mužní, chovají se jako princezny či mamánci, a ženy nejsou dostatečně ženské, pak to není tím, že mají vyměněné role, ale je to jen a pouze nedostatkem lásky k sobě nebo druhým. A za lásku můžeme považovat v některých případech i přísnou výchovu, dostatečné hranice a disciplínu.
Nedostatek přísnosti vede k nedostatku pokory, slabý muž je často žárlivý a připoutaný, tvrdá žena je zase pyšná a nadřazená. To jsou ty aspekty, se kterými je třeba pracovat, a ne měnit vnější formu a roli člověka. Forma a role je důsledkem vnitřního nastavení. To neznamená, že když žena začne být pokorná, změní všechny své vnější činnosti, ale svou měkkostí a láskou rozzáří prostor kolem sebe.
Ze své zkušenosti vím, že jakmile zmizí veškerý vnitřní odpor a vzájemná očekávání, situace se vyřeší jakoby „sama“. Proto nemá smysl se z vnějšku tlačit do pomyslné role ženy či muže.
Když se uvolníme a budeme k sobě i druhým laskavější, to pro začátek úplně stačí. A naše laskavost, pokora a úcta vyřeší mnohé problémy, které se na první pohled zdají být neřešitelné.
Autor: Tara Radka Svobodová
Zdroj: úvodní foto Tara Radka Svobodová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář