Za zdmi LDN

Personál v léčebnách dlouhodobě nemocných je v podlimitních stavech, přetížen, a ještě bídně placen. Kdo by si takovou cestu sebe-realizace dobrovolně zvolil? Jsou takoví, ale je jich málo – a díkybohu za ně.

Proč sdílet a komentovat?

Na webech a sociálních sítích se sice nic nevyřeší, ale jsou silným nástrojem k šíření informací (ty nechť si každý „protřídí“) a zvědomení si toho, co se vůkol děje, a jak to ve svém životě dál každý chceme mít. Tím pádem nebude jiné cesty, než začít u sebe, ve své rodině. Učit sebe i děti sounáležitosti, ohleduplnosti, laskavosti… být vnímaví a mít na paměti i tyto mnohdy až neuvěřitelné „obrázky reality“.

Společenský konzum versus LIDSTVÍ

Ve zdravotnictví se topí miliardy a ty tečou úplně jinam, než mají. Jako vůbec i další peníze z „našeho“ státního rozpočtu. Snad, jednou, až dojde ve SPOLEčnosti ke změně ovzduší a ožije právě to ono nezbytné „SPOLU“, může být naděje, že tito obětaví tátové a mámy, kteří se o nás starali, když my byli malí, nebudou hromadně odkládáni, protože „nevíme, co s nimi“. Kéž se stane „zázrak“ a nějaký oduševnělý Lidšťan bude tam nahoře konečně hájit péči o zdraví tak, jak velí Hippokratova přísaha, a budou přirozeně dodržovány základní etické – lidské principy. Bude vůle překopat systém ve smyslu podpory těch, co si své rodiče vezmou k sobě domů anebo zajistí důstojnou a laskavou péči o ně – již ne v zařízeních stávajícího typu. Ale možná takové Lidi budeme muset teprve porodit a vychovat…