(aneb malá úvaha o dnešním světě)
Transformace je věc kolektivního čištění, spojená se vzestupem našeho vědomí do vyšších energetických úrovní. V těchto úrovních je podmínkou k přežití lidstva očištění se od karmických nánosů nezdravých agresivních programů, které do nedávné doby ovládaly náš život. Podmínkou přežití je vyladění našeho vědomí na frekvenci lásky.
Láska je stav vědomí, kdy člověk přesahuje limity svého omezeného já a z dlouhodobého hlediska upřednostňuje zájmy celku před svými krátkodobými zájmy. To neznamená, že sám sebe z celku vyčlení a stává se loutkou systému, ale naopak, jedná v souladu sám se sebou pro dobro celku.
Lidstvo se stalo otrokem mamonu a duchovní hodnoty v posledních staletích prožívají dobu svého úpadku. Každá civilizace, která zaměnila duchovní princip za vzývání pozemskosti, zanikla.
Nyní přichází doba, kdy je třeba dát oba principy – duchovní i fyzický svět forem – do rovnováhy a ve svém životě tuto rovnováhu manifestovat.
Právě proto, že lidstvo žilo po dlouhé generace pod nadvládou vlastní touhy, pýchy a lpění na fyzických formách, přinesl tento způsob života spoustu utrpení ve formě závisti, žárlivosti, mocenských bojů a nahromadění velkého množství agresivity v kolektivním vědomí. Tyto programy jsou dědičné a působí po několik generací. Vděčíme jim za války, hladomory, teroristické útoky, sebevraždy, deprese, ekologické katastrofy a civilizační choroby.
Každá válka, nemoc i nehoda nás má očistit, pozvednout naše vědomí, abychom se zaměřili na to, co je v životě skutečně důležité. Pokud to nepochopíme, následuje smrt.
Lidé, kteří procházejí transformací dobrovolně a vědomě, očišťují sebe, své rodiny i okolí zejména změnou životních hodnot a priorit. Jejich prioritou se stává láska k bohu (celku, univerzu) a v jejím zájmu také konají. Každý podle svého daru, kapacity a kondice.
Podmínkou toho, abychom mohli skutečně sloužit celku, je náš hluboký záměr, schopnost měnit sám sebe a čisté myšlenky. Abychom své myšlenky i karmu mohli očistit, je třeba mít výraznou schopnost sebereflexe a mít kontrolu nad svými myšlenkami.
Ve stavu lásky nelze:
1. Cokoliv nebo kohokoliv odsuzovat, ať jednotlivce, nebo celé skupiny. Odsuzování velmi blokuje energetický proud a hromadí velké množství agrese. K tomu také patří kritika a odsuzování sebe sama. Tento program bývá velice rozšířený, nenápadný, ale je velmi zhoubný.
2. Vnímat nadřazenost jednoho člověka nebo druhu nad druhým – to je pýcha a je příčinou role oběti a tyrana.
3. Žárlit, závidět, srovnávat se s druhými – ve stavu lásky každý člověk vnímá vlastní jedinečnost a také jedinečnost druhých, jakožto neopakovatelnou esenci, vycházející z jednoho zdroje
4. Lpět na věcech, které jsou pomíjivé – ať už na majetku, kariéře, nebo svých blízkých. Člověk, který lpí, bývá od předmětů své touhy oddělený, ztrátou peněz, smrtí, odchodem svých blízkých.
5. Nosit v sobě pocity křivdy – je nutné naučit se odpouštět.
Pokud jsme toho schopni, pak je mnohem snadnější vnímat souvislosti v celkovém kontextu věcí a neztrácet spojení s vlastní duší.
To však neznamená, že se máme stát hloupými ovečkami a nečinnými loutkami. Navenek můžeme konat a projevovat se jakkoliv, ale náš vnitřní prostor by měl zůstávat čistý.
Když očistíme své činy z minulosti a jsme schopni i nadále žít bez toxických myšlenek a programů, pak nám bude umožněno dosáhnout na jakékoliv naše přání a náš život bude plný radosti.
Autor: Tara Radka Svobodová, www.moje-vztahy.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář