Následující text se bude zabývat energiemi, které nejsou přístroji měřitelné a průkaznost jejich existence lze prokazovat zatím pouze nepřímo, a to měřením jejich účinku na živý organismus.
Současná technika disponuje totiž přístroji schopnými měřit jemné změny napětí, či proudů na úrovni buněk, antioxidační kapacitu, oxidativní stres, prokrvení, změny krevního obrazu sledovatelné krevní tomografií atd.
Tyto kosmické energie (prána, čchi…) byly pravděpodobně známy starodávným kulturám, ty je uměly využívat a organizovaly život společnosti s ohledem na tyto energie. Současná civilizace tyto energie neměří, nevnímá, a tím i nevyužívá. Protože se jedná ve své podstatě o energie život tvořící a podporující, jejich ignorací lidstvo masivně oslabuje životní funkce přírody i člověka.
S exponenciálním rozvojem průmyslu, především chemického, přicházíme do styku s všudypřítomnými disharmonickými frekvencemi, kterým by příroda z principu sebekontroly nedovolila vzniknout. Nástup telekomunikačních technologií ve své intenzitě a všudypřítomnosti je pak vyloženým hazardem s živou biologií.
Uzemnění elektrických přístrojů narušují přirozenou frekvenci na zemském povrchu. Umělé frekvence se ve městech navzájem skládají v nová patologická frekvenční pole. Celý tento frekvenční chaos se pak zpětně odráží od metalizovaných mraků zpět k zemskému povrchu.
Za tohoto stavu pak je pochopitelné, že ve světě sílí snaha tento stav mírnit konstruováním prostorových harmonizátorů, pracujících s jemnohmotnou energií. Vynálezci se snaží využít dostupných znalostí Nikoly Tesly, Wilhelma Reicha, Viktora Schaubergera a dalších. Tyto iniciativy vznikají bohužel mimo oficiální instituce a vlády. V Německu a Rakousku nabývají tyto skupiny podoby téměř hnutí (např. Strážci oblohy, Modrá obloha).
Prvním známým novodobým experimentátorem na poli harmonizace atmosféry byl multivědec, doktor psychologie a žák Zikmunda Freuda, Wilhelm Reich. Zavedl termín orgonová energie a myslel tím životodárnou jemnohmotnou energii z kosmu, jež vše prostupuje a všude proudí, pokud nedojde k blokádám.
Orgon odhalil při svých biologických pokusech jako viditelné namodralé fluidum, jež probleskovalo v jeho pokusném bednovitém prostoru s mikroskopem. Při experimentování s obalem bedny odhalil nárůst modrých záblesků při kombinaci kovové a izolační vrstvy. A to je také princip jeho orgonového akumulátoru. Koncentrace orgonu se zdvojnásobuje s každou dvojvrstvou kov – izolant. Čím více vrstev, tím silnější koncentrace životodárného orgonu. Tohoto objevu pak využíval při léčbě i onkologických onemocnění.
Reich se však zabýval i meteorologií a pokusil se v Novém Mexiku prolomit dlouhé období sucha, dle něj, stagnace atmosféry způsobené zvýšenou radiací (atomové pokusné výbuchy). Jeho zařízení vypadalo jako kaťuše, železné lafety na spodním konci napojené na kovové hadice a umístěné v pohyblivé vodě. Trubky mířily na smogové mraky. Ty se začaly rozpouštět, pročišťovat a „mrtvá energie“ byla vsáta do lafet a vody. V mracích se obnovilo orgonové torzní proudění a pokus byl ukončen úspěšnou harmonizací prostoru a vysrážením vodní páry.
Ve stopách W. Reicha šel v devadesátých letech Španěl James DeMeo. Použil stejnou konstrukci přístroje. Jeho nejznámějšími úspěšnými operacemi v boji se suchem byl Izrael a Eritria.
Od roku 2004 pracuje se stejným přístrojem v Alžíru Němec alžírského původu Madjid Abdellaziz. Jeho působení je mimořádně úspěšné. Jeho pokus byl započat v poušti a dnes jsou v daném úseku pouště sady. Jeho operace, jako Alžír, Paragvaj, Mongolsko, Írán jsou přesvědčivě zdokumentovány. Abdellaziz zařízení rozšířil, zdokonalil. Vytvořil dvě spolupracující jednotky. Jedna harmonizuje prostor a druhá podobně jako u Reicha vsává vybité částice lafetami do dynamizované vody. Významným bodem je i promyšlené uzemnění napojené na speciální zesilovače – zemské rezonátory. Harmonizační část zařízení ve zmenšené verzi jsou budována za jeho asistence po celé západní Evropě, privátními investory. Rádius působnosti tohoto typu je padesát kilometrů.
Dalším aktérem současnosti je Íránec Shahram Parvin. Ten pracuje s původní konstrukcí podle Reicha, pouze kombinuje železné roury s měděnými. Za zmínku stojí, že zřejmě jako jediný ze známých aktivistů je podporován íránskými úřady (inspirace pro nás).
V Americe využil efektu Reichova akumulátoru Don Croft, ale po svém. Principu střídání kovu a izolantu realizoval vsypáním kovových pilin do laminátové pryskyřice. Takováto základna ve formě např. květináče pak byla plná energie. Tuto pak vysílaly do prostoru měděné či železné trubice. Kvalitu a povahu energie pak ovlivňovalo vměšování různých polodrahokamů a různých druhů kovových pilin. Kritici tohoto systému vyčítají přístroji chaotické tvoření energií.
Aktivisté ve Španělsku zdokonalili Croftův systém v opravdový elektronový minigenerátor, za pomoci spirálovitých trubic s proudící vodou prostorem akumulátoru. Navíc se zde využívá piezoelektrického jevu speciálně zabudovaných krystalů.
Závěrem se budu věnovat projektu fyzika Urse Wirtse. V technické ezoterické scéně působil přes dvacet let. Konstruoval i již zde popsané systémy. Nakonec našel řešení v NHS (přírodní harmonická stanice), které je relativně jednoduché, levné, lidové a ve svém účinku zcela srovnatelné s velkými přístroji. To potvrzuje i A. Pfeifer, jenž asistoval u operací M. Abdellazize a přešel zcela na stranu nového projektu U. Wirtse.
Přístroj vznikl v roce 2014 a rozvinul se v opravdové hnutí. V Německu dnes pracuje na 2 000 přístrojů, v Rakousku a Švýcarsku dalších asi 500. Pole působnosti dobře zhotoveného přístroje je v okruhu o průměru kolem pěti kilometrů a do výšky přes deset kilometrů. Jsou to rozměry toroidálního prostoru kolem harmonizátoru.
Wirtsovo zařízení využívá principu Reichova akumulátoru a zároveň principu Reichových savých lafet s vodou. Standardní model má 7 dvojvrstev kov – izolant. Prostupující a akumulovaná orgonová energie vstupuje do železné roury. Tato energie je vysílána do prostoru vzhůru a vytváří toroidální jemnohmotné pole. Současně tatáž železná trubková anténa nasává vybitou stagnující energii z prostoru do vodní nádrže.
Aby nedošlo k energetickému otrávení vody v základovém bazénku, je tato energetizována měděnými spirálami napojenými řádně na uzemnění. Vodu samotnou je vhodné dodatečně informovat a energetizovat dalšími prostředky. Rovněž energie vstupující z akumulátoru do roury je nutno ještě informovat speciálním čipem a dalšími plošnými harmonizátory. Účinek přístroje posiluje speciální měděná cívka v kabelu s vodou. Pokud se voda v bazénku dynamizuje vhodně čerpadlem a přivede se do pravotočivého proudu, je efekt nejsilnější.
Při konstrukci samotného akumulátoru se doporučuje použít pro kovovou vrstvu co nejjemnější železnou drátěnku a pro izolant přírodní plst, bavlněnou hadrovinu či vlasy. Jednotlivé vrstvy mají být vzdušné, prosypané jemným čedičem (paramagnet) s popelem z obřadního ohně, například z agnihotry. Voda v trubici i v bazénku má mít vysoké Ph kolem deseti. Zde se doporučuje nejlépe povařit lžíci obřadního popela a aktivovat vodu. Hladina vody v trubici má být srovnatelná s hladinou v bazénku. Jednotlivé vrstvy akumulátoru musí být dobře odděleny pevným papírem a podmínkou funkčnosti je suchost zařízení. Proto je vrchní vrstva z plastu. Návody na stavbu jsou k nalezení na YouTube, ale pouze v němčině.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že na popsané konstrukce je třeba nahlížet výhradně jako na harmonizátory, které pomáhají obnovit původní a jedině správný řád přírody či univerza. V přírodě vše pulsuje, dýchá, proudí. Stagnace se projeví nefunkčností systémů či organismů. Pokud dochází k umělému zastavení „dýchání mraků“, proudění od tlakové výše k tlakové níži vytvářením metalizovaných hydroskopických deskovitých mraků, naruší se přirozené energetické zrání mraků a jejich vzestup k rosnému bodu.
Orgon má schopnost substance umělé a nepřirozené v atmosféře neutralizovat. Proto vytvářejme v okolí bydlišť orgon, jenž pomáhá přírodě a lidem obnovit procesy ozdravné samoregulace.
Poznámka redakce: V novém článku Ing. Mojmíra Mišuna se dozvíte, že na Vsetínsku vzniká skupinka zaměřená na orgonové prostorové harmonizátory krajiny.
Autor: Ing. Zdeněk Komrska
Zdroj: www.slovanskakosile.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář