Může sladký dortík pokoušet mozek stejně jako crack? Přesně na to se snaží přijít studie na hlodavcích (Avena, 2012). Laboratorní krysy s neomezeným přístupem k pokrmu bohatému na tuk a uhlovodany se většinou užerou k smrti. Dobrovolně chodí přes zelektrizovanou destičku a snášejí bolestivé šoky, aby se dostaly ke svému oblíbenému nezdravému jídlu. V jedné studii, kdy měly krysy k takovému jídlu přístup pouze na hodinu denně, sežraly 65 % svého denního kalorického příjmu na posezení a cpaly se stále dál, dokud jim jídlo nebylo odňato.
Když bylo jídlo pryč, poodešly, stočily se do pozice plodu, uklidňovaly se neustálým zatínáním pracky, snadno se vylekaly a byly přehnaně vyděšené. Toužily po své dávce. Bez ní skončily v „třasu“ podobně jako feťáci. Cukr má stejné abstinenční příznaky jako heroin.
Tolerance na cukr vznikne rychle. V průběhu jediného týdne hlodavci dychtivě zečtyřnásobí svou denní dávku cukru. Podobně jako u heroinu stačí ke vzniku závislosti pouze malá dávka. Při konzumaci cukru se v mozku aktivují dopaminové receptory. Čím více cukru organismus přijímá, tím méně citlivý je mozek na dopaminovou odezvu a tím více cukru je potřeba k dosažení kýženého pocitu.
Podobají se lidé svou závislostí na pamlscích hlodavcům?
Pokud budeme vycházet z pozorování, tak ano. Jako výživový poradce a kognitivně behaviorální terapeut jsem byl u mnoha klientů svědkem abstinenčních příznaků, když měli jen pomyslet na to, že by ze svého jídelníčku vynechali cukr.
Po tvářích jim tekly potoky slz, když si představovali týden bez cukru. Úzkostné a bezesné noci u nich přetrvávají 14 dní a nevědí, kdy to skončí. Ani já nevím, kdy to skončí.
Cítí velký smutek a bolest a používají věty jako „Cítím se, jako když ztrácím nejlepšího přítele.“ A to skutečně také jsou – spoluzávislými přáteli, kteří jsou udržováni v krutém cyklu orgie-stud-restrikce-orgie. A právě tato klientka zároveň bývala závislá na drogách. Připravila závislost na kokainu a alkoholu její mozek pro závislost na cukru?
Když Hogel a kolektiv (2008) studovali krysy navyklé na cukr, přišli na to, že dychtily po velkém množství amfetaminu, alkoholu a kokainu a staly se na těchto látkách takřka přímo závislými. Když dostaly na výběr mezi cukrem, kokainem a alkoholem, vybraly si tyto vícenásobně závislé krysy cukr.
Cukr = největší závislost
Pro mé klienty, kteří bývali závislí, je cukr největší výzvou. Možná je to kvůli změnám v chemii jejich mozku, dostupnosti cukru, nebo společenské akceptabilitě (a často i nabádání) konzumace pamlsků.
Možné je i to, že cukr otupuje psychoemocionální trauma, které se stává zřejmým až ve chvíli, kdy je jim cukr odepřen. Pokud jedinec není připraven tuto emoci zpracovat a vzdát se jí, stane se život bez cukru nepohodlným a nesnesitelným. Cukr pak tento emocionální stav zase vyrovná.
Jako lidé jsme díky oboustranné reakci našich neurotransmiterů a emocionálnímu stavu složitější než hlodavci. Naše myšlenky jsou však silnější než dopamin uvolňovaný z mozku.
Můžeme ve své mysli konstruovat nereálné představy a reagovat na ně tak, jako by byly skutečné. Abychom prolomili závislost na cukru, nestačí pouze vypustit cukr z jídelníčku, ale také uvěřit, že už jsme se závislosti zbavili, že cukr již nad námi nemá žádnou moc. My sami jsme těmi, kteří drží otěže a volíme svobodu namísto pout závislosti na cukru.
Zdroj: www.energiezivota.com
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář