„Co není jedem? Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ (Paracelsus)
Jed je v obecném povědomí chápán jako něco, co člověka pomalu nebo rychle zabíjí či alespoň poškozuje, a proto je třeba se tomu za každou cenu vyhnout. Již začátkem 16. století slavný renesanční učenec Paracelsus pravděpodobně jako první konstatoval, že jedy jsou všechny látky; je to jen výší dávky, kdy jakákoliv látka přestává být toxická. I taková esenciální součást potravy jako například kuchyňská sůl (NaCl) je schopna v množství 300 až 400 g zabít dospělého člověka či velkého psa. Nic na tom nemění fakt, že se nachází ve všech tělesných tekutinách. Dokonce i životodárná kapalina, voda, může za určitých okolností (destilací nebo jinak zbavenou minerálů) působit na živý organismus jako jed a vést k jeho smrti – vlastně na otravu příliš čistou vodou. Jen pro zajímavost, nejtoxičtější dosud známou látkou je produkt anaerobních bakterií Clostridium botulinum, botulotoxin, se smrtící dávkou asi 10 ng (jedna miliardtina gramu)/kg. Nyní však již k meritu věci čili k „jádru pudla“ (výroku Goetheova doktora Mefista, když zjistí, že v pudlovi se skrývá sám Mefistofeles).
Paleontologové nám doložili, že v době kamenné před 14 000 lety se člověk usadil u ohně a poohlížel se po zvířeti, které by se mohlo stát psem, jak ho známe dnes. Volba padla na psovitou šelmu, živící se v přírodě převážně – z více než 80 % – masem a jen příležitostně drobnými plody. Její další vývoj v blízkosti lidí však v mnoha ohledech změnil mimo jiných vlastností také chuťový systém. Dnešní psy můžeme spíše zařadit ke všežravcům, protože jedí nejen maso, ale i různé rostlinné látky. Protože mají čidla pro slanou, sladkou, kyselou i hořkou chuť, umí si v potravě vybírat. Všeobecně je známo, že mnozí z nich jsou doslova posedlí po sladkém a tato záliba je vede ke konzumaci potravy s obsahem cukrů, což je pro ně nejen nezdravé, ale v řadě případů i nebezpečné.
Jednou z nejčastějších příčin otravy psů (ovšem i jiných hospodářských zvířat) jsou nemrznoucí směsi do aut, které obsahují organickou chemickou sloučeninu etylenglykol (sama o sobě je to bezbarvá nepáchnoucí tekutina), jenž silně dráždí psí čidlo pro příjemný ovocný zápach a sladkou chuť. Již pár kapek této sladké látky může zabít středně velkého psa. Letální (smrtelná) dávka pro psa je 4,4 ml/kg živé hmotnosti. Celkové studie ze Spojených států odhadují, že každoročně se zde otráví touto látkou deset až třicet tisíc psů. Problém vrcholí dvakrát do roka, na jaře a na podzim, kdy lidé mění nemrznoucí směs do auta. Ovšem nemrznoucí směs může být škodlivá kdykoli v roce, když uniká z chladiče motoru nebo z chladicí soustavy. Běžně vídáme zeleně zabarvenou tekutinu i na silnici nebo ulici. Psi se také často rádi potulují v garážích, kde riziko otravy stoupá. Přestože většina psů sladkou chuť vysloveně vyhledává, někteří se otráví nepřímo, když si olizují umazané tlapky nebo srst.
Zjistit otravu nemrznoucí směsí není tak snadné. Probíhá ve třech stádiích. První známky otravy (po jedné až třech hodinách po požití) jsou nespecifické: bolesti hlavy, nadměrná žíznivost, vrávorání, potácení a „opilé chování“, poruchy vědomí a srdečního rytmu, zvracení, agresivita. Druhé stádium (čtyři až šest hodin po požití) se projevuje zrychleným dechem, snížením tělesné teploty, zúžením zorniček, hlubokým útlumem, zrychleným nebo zpomaleným srdečním rytmem. Při třetím stadiu (letargie) pes zvrací, má křeče a vředy v dutině ústní. Ohrožení je vážné (během otravy dochází k otoku mozku, srdce a ledvin) a pokud máte podezření, že se váš pes dostal k etylenglykolu, musíte okamžitě zasáhnout – a to i v případě pouhého podezření na vypití či kontakt s touto látkou. Ta se nachází nejen v nemrznoucích kapalinách, ale je součástí brzdových a převodových kapalin a můžeme jí najít i v některých čisticích prostředcích, kosmetických přípravcích nebo léčivech. Rychle se vstřebává v zažívacím traktu, ale lze se otrávit i cestou inhalační. Etylenglykol je jedovatý sám o sobě, ale ještě jedovatější jsou jeho metabolity, které z něj vznikají působením enzymů. Etylenglykol se působením enzymu alkoholdehydrogenáza začne přeměňovat na toxický glykolaldehyd, kyselinu glyoxylovou až na kyselinu šťavelovou, která váže vápenaté ionty za vzniku konečného produktu, šťavelanu vápenatého, poškozujícího zejména ledviny a vedoucího k akutnímu renálnímu selhání. Toto zdánlivě nadbytečné zaběhnutí do biochemie je ve skutečnosti velmi podstatné pro pochopení léčby této otravy.
První pomocí je zvracení. K jeho vyvolání je možno použít 3% roztok peroxidu vodíku („kysličníku“), naředěného v poměru 1:1 s vodou; dávka vpravená do tlamy na zadní část jazyka činí asi dvě čajové lžičky na 4,5 kg hmotnosti psa. Směs vyvolá do pěti minut zvracení, přičemž toto ošetření musíme opakovat dvakrát nebo třikrát v intervalech po deseti minutách. Pokud tento prostředek nezapůsobí, lze podat psovi podobným způsobem tři polévkové lžíce kuchyňské soli rozpuštěné v půl šálku teplé vody. Potom je třeba dopravit psa co nejdříve k veterináři. Má-li být zachráněn, musí být ošetření zahájeno nejdéle do 9 až 12 hodin. Později to již nemá smysl, protože se glykol dostal do jater a způsobil poškození neslučitelné se životem. Závěrem ještě jedna rada, jak psa spolehlivě ochránit před otravou – neučit jej na konzumaci jakýchkoliv sladkostí.
Autor: Ing. PaedDr. Bohumil Tesařík, CSc.
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář