Hloubka jejich společných citů se nachází v ženské líni pradávných Rituálů, kdy se Ženy scházely ve společenstvích a obohacovaly se svou jemnou stránkou Duše.
Nitě těchto zářivých energií objeví každá matka se svou dcerou, pokud touží naplnit svůj plný potenciál Bohyně. Co říkáš, má Drahá Libi, povedlo se nám to?
Zažily jsme spolu tolik, co mnohé matky neprožijí během několika životů se svými dětmi. Jednoduše proto, protože nám to bylo a je dáváno… Musely jsme se rozhodnout, že se vpijeme a vcítíme natolik do svých prožívání, až se staneme Jednou.
Kolik slz a trápení musí maminky prožít, aby pochopily, že tím největším Darem, který mohou svým dcerám dát, Dárkyním dalšího Života, je PŘESTAT SE O NĚ BÁT…
Dokud neproběhne tento náročný proces prolívání se jedné do druhé a přitom odosobňování se a nelpění na sobě, DCERY I MATKY SI V SOBĚ STÁLE NESOU ZRANĚNÍ Z DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ, KAŽDÁ ZE SVÉHO…
DOBA NOVÉHO VĚKU VODNÁŘSKÉ ŽENY BOHYNĚ detailně dohlíží na kvalitu Života obou, doslova je nutí setkávat se v dospělosti znovu a znovu, byť mají svá bydliště daleko od sebe…
Aby mohly jednoho dne získat STATUT PLNOSTI, kdy se DÍVAJÍ NAVZÁJEM DO SVÝCH OČÍ a vidí v nich naprostý odraz svých RADOSTÍ I BOLESTÍ, SVÉHO POZNÁNÍ I ILUZÍ, SVÝCH ZKLAMÁNÍ A NADĚJÍ… a přitom ve svém srdci zažívají naprostý MÍR…
Pak cítí, že PŘIŠEL ČAS.
Byť jsou Jednou Jedinou, musí svá těla, svou mysl, svou identitu Božství plnohodnotně začlenit do svého Osudového Záměru Duše.
Pro mnohé matky nyní dochází a bude docházet k loučení se svými dcerami, jestli v požehnání jen do vedlejší vesnice, nebo země, je jedno.
Necítí bolest, žádný strach, byť by se mysl ráda vrátila ke starým svým praktikám, nemá již k tomu potřebnou energii.
NEBOŤ OBĚ VÍ…
Ví, že jde o mnohem více, než o naplnění svých osobních tužeb. Proto vím, Drahá má Libunko, že UŽ VÍŠ…
A přesto se může tvé srdíčko ještě třást, jako malému kuřátku, však SÍLA A PLNÉ VĚDOMÍ, které tě obklopují V TÉ NEJČISTŠÍ LÁSCE, mi dává notnou dávku KLIDU A SMÍŘENÍ, že vše je přesně tak správně, jak být má…
Žehnám ti na Cestu, milovaná Moje, ŽEHNÁM VŠEM DCERÁM A VŠEM JEJICH MATKÁM, jejich obavám a strachům, které již pozbývají důležitosti, neboť výjimečnost a posvátnost této Doby podporuje a bude podporovat ŽENSKÝ ZDROJ INTELIGENCE, KTERÝ PŘINÁŠÍ SVĚTU OBROVSKÝ ROZMĚR LIDSTVÍ.
Děkuji ti za tvou nekonečnou Lásku a trpělivost, kterou jsme si navzájem zrcadlily a mnohdy v neúspěchu se jedna druhé omlouvaly za to, co ta druhá vůbec nepostřehla…
Nikdy nepřestanu děkovat Bohu a tvému otci za to, že jsi mohla vstoupit do našich Životů a zejména můj obohatit takovým způsobem! A v první řadě Tobě, že se ti k nám chtělo…:) Však neloučím se…
SÍLA MOSTU, KTERÝ VYTVÁŘÍME, JE SPOJNICÍ MEZI NÁRODY. LIÁNY NAŠICH LÁSKYPLNÝCH ENERGIÍ JSOU ZÁŠTITOU PRO NAŠI MILOVANOU ZEM, PRO JEJÍ OBNOVU, VZKŘÍŠENÍ. K TOMU JSME SE ZAVÁZALY, BÝT POŽEHNÁNÍM PRO NAŠI PLANETU. KÉŽ VŠECHNY MATKY VŠECH SVÝCH DĚTÍ A VŠECHNY DĚTI SVÝCH MATEK ŠŤASTNY JSOU…
ÓÓÓHMMMMM…
S láskou Renáta Rowena*
Autor: Renáta Rowena*, www.renatarowena.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář