Podpora výuky přírodních věd a technických oborů ve státním vzdělávacím systému na úkor humanitních směrů se zdá být na první pohled dobrou myšlenkou, ale je zcela scestná. Domnívá se to redakce vědeckého časopisu Scientific American, který je ve světě jediným magazínem vědy, medicíny, dopravy, komunikačních technologií, techniky, průmyslu a podnikání, vycházejícím bez přerušení nepřetržitě již od roku 1845.
Za více než 170 let se na poskytování seriózních informací podílelo mimo mnoha dalších renomovaných autorů, kteří „o vědě nejen píší, ale vědu také dělají“, rovněž více než 150 nositelů Nobelových cen za fyziku, chemii, fyziologii a medicínu (Einstein, Dirac, Bohr, Urey, Hahn, Natta, Alfvén, Seaborg etc.). Všechny novinky jsou zde představovány tak, aby byly interesantní nejen pro absolventy univerzit, ale také pro studenty vyšších ročníků středních škol a celou čtenářskou obec, zajímající se o přírodní a technické vědy. Mimo jiné se v každém čísle tohoto měsíčníku dozvíme, o jakých inovacích a objevech se na jeho stránkách psalo před 50, 100 a 150 lety. Ve druhé polovině 20. století začaly vznikat jeho další jazykové verze, takže dnes vychází kromě originálu 14 zahraničních vydání s celkovým nákladem přes jeden milion výtisků měsíčně. Vydávání české mutace Scientific American bylo zahájeno v lednu 2002; základem obsahu jsou články z amerického originálu (tvoří asi 80 % náplně), doplněných původními pracemi českých a slovenských autorů.
Ačkoliv po celou dobu existence byl vždy Scientific American horlivým zastáncem výuky přírodovědy, technologie, inženýrství a matematiky, reagovala nyní velmi kriticky jeho současná redakce v listopadovém čísle loňského ročníku 2016 (jehož české vydání obdrželi abonenti s téměř půlročním zpožděním), na pokusy některých významných amerických politiků a vládních úředníků, utlumit výuku humanitních věd a postrčit vyšší vzdělávání směrem, který přináší lepší vyhlídky studentů na budoucí získání práce – lapidárně řečeno, je „zapotřebí více svářečů a méně filozofů“. V redakčním článku „Samotná věda nestačí“ je předkládán opačný názor na tyto tendence, doplněný řadou příkladů úspěšnosti škol podle amerického modelu svobodných umění. Aby mohla být ekonomika USA i nadále vůdčí silou na poli technologických inovací a vyspělé techniky, potřebuje výuku hudební teorie stejně, jako výuku strun. Dokladem toho je mimo jiné nebývalá dynamika rozvoje Křemíkového údolí a Hollywoodu, podmíněná těsným spojením „kultury přírodních vědců“ a „kultury klasických vzdělanců“ podle slavného souboru esejí z roku 1959 „Machiaveliánská inteligence“ (překlad knížky s podtitulem „Eseje ze třetí kultury v roce 2000″ vydalo v roce 1999 nakladatelství Makropulos), díla britského vědce, spisovatele a veřejného činitele Charles Percy Snowa (1905-1980). Steve Jobs, který po desítky let představoval v povědomí milionů lidí po celém světě technického hrdinu, nebyl ani programátorem, ani hardwarovým inženýrem. Vyčníval před technickou elitou, protože vnesl do nového designu mobilních telefonů a stolních počítačů uměleckou citlivost. Jednou prohlásil: „Je přímo součástí DNA společnosti Apple, že technologie sama o sobě nestačí – a právě to, že se technologie snoubí se svobodnými uměními, s humanitními obory, nám dává výsledek, díky němuž nám srdce zpívá.“ Student schopný zvládnout osobní studijní plán spojující výuku přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky s výukou humanitních oborů, dokáže sklidit bohatou odměnu. Když byl spoluzakladatel Facebooku Mark Zuckerberg na střední škole, vedle programovacích jazyků se vášnivě pustil do studia latiny a řečtiny.
Pokud se obhájci vzdělávání založeného jen na výuce exaktních věd a technických disciplín podívají pozorněji, zjistí, že studenti, kteří absolvují po čtyřech letech náročného studia fyziky a k tomu klasické literatury, poezie nebo historie, mohou být ve skutečnosti ideálními uchazeči pro řadu zaměstnavatelů. V roce 2013 Asociace amerických středních škol a univerzit zveřejnila výsledky průzkumu u 318 zaměstnavatelů s více než 25 zaměstnanci, který ukázal, že téměř všichni zaměstnavatelé hledali u zájemců o práci, spíše než dovednosti úzce orientované na specifickou profesi, schopnost „kriticky myslet, jasně komunikovat a řešit složité problémy“ – což jsou přesně cíle jakékoliv výuky ve svobodných uměních. Stejné schopnosti jsou navíc právě těmi, které člověk potřebuje, aby skloubil umělecký design s technickými vychytávkami potřebnými k odlišení technicky a provozně náročných aut, chytrých mobilních telefonů či prvotřídního oblečení, od zástupů konkurentů na stejném tuzemském a zahraničním trhu. V podmínkách současné životní reality představuje typ odbornosti, kterou nejméně mohou ohrozit počítače, roboty a další stroje, které se snaží vzít nám práci. Místo volání po změnách priorit ve vzdělávání by mělo být cílem vybudovat jeho státní systém usnadňující studentům cestu tak, aby se i ti nejchudší mohli připojit. Znevažováním Voltaire a Camuse toho nedosáhneme.
Když se v květnu 2015 konaly v Praze oslavy 25. výročí založení Českého svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS), vyslechli také jejich účastníci v oficiálních projevech a kuloárových debatách názory, víceméně odrážející některé přístupy k současnému a budoucímu modelu státního vzdělávacího systému (ponechány bez dalšího komentáře): „Studenti chtějí být sociology a politology“, „Na tak malou zemi máme nadbytek fakult s humanitním zaměřením“, „Nikdo nechce vstávat v šest hodin ráno“, „Myslí si, že technické obory jsou jen olej a špína“, „Slovo dělník je dnes směšné, za to workoholik to zní hrdě“, „Pojem inženýr se prakticky přestal vyskytovat“, „Všem chybí ta nejelementárnější manuální zručnost“ nebo „Rozdíl mezi asijským a evropským studentem je v tom, že asijský studuje to, co ho bude živit, zatím co evropský studuje to, co ho bude bavit“.
Autor: Ing. PaedDr. Bohumil Tesařík, CSc.
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář